Kollberg chvíli mlčel. Pak řekl:

"Co se stalo ten den, kdy, jak jsi říkal, Tereza rázem změnila způsob života? V květnu devětačtyřicet?"

Martin Beck se zahloubal do spisů a začal:

"Zažila jakýsi šok, který v ní vyvolal zvláštní psychologický fenomén. Je to psychofyzický stav, který se vyskytuje poměrně zřídka, i když na druhé straně není nijak abnormální. Tereza Camaráo vyrostla ve vyšší společenské vrstvě, její rodiče byli katolíci a ona samozřejmě taky. Když se vdala, bylo jí dvacet a byla panna. Se svým mužem žila čtyři roky a žili spolu typicky švédským způsobem života, přestože oba byli cizinci. Splynuli tu s prostředím, které je typické pro počestnou vyšší střední vrstvu. Tereza byla rezervovaná, rozumná a klidné povahy. Její muž pokládal manželství za šťastné. Podle výroku jednoho lékaře, jak to tady čtu, byla typickým produktem obou těchto prostředí, to jest striktně katolické vyšší vrstvy a striktní švédské měšťanské vrstvy se všemi morálními tabu, která obě tato prostředí udržují, nemluvě ani o součtu těchto tabu.

Patnáctého května devětačtyřicet byl její muž na služební cestě v Norrlandu a Tereza šla s přítelkyní na přednášku. Tam potkali starého známého té přítelkyně. Šel s nimi do bytu Camaráových na Torově ulici, kde přítelkyně měla u Terezy přenocovat, protože její muž byl taky pryč. Pili čaj a trochu vína a bavili se o přednášce. Ten známý byl v rozhárané náladě, protože měl jakési nedorozumění se svou dívkou, kterou si ostatně brzy nato vzal.